Návrh Drábkova balíčku

6. listopadu 2011 Proč nám vadí koaliční návrhy tzv. sociálních zákonů?

Připomínky poslance k některým zákonům vráceným zpět senátem k opakovanému projednání parlamentem ČR.

Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu ČR

Sněmovní tisk 315

__________________________________________________________________________

Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, vážení kolegové!

Úvodem svého vystoupení bych chtěl připomenout, že celkové klima ve společnosti jednoznačně naznačuje neklid ve společnosti a o tomto jevu výstižně pohovořil ve svém projevu dne 28. října 2011 i prezident ČR pan Václav Klaus. Položme si otázku, k jakému výsledku tento společenský neklid a jakási „blbá nálada“ ve společnosti - připomenu-li slova exprezidenta Václava Havla – může s vysokou pravděpodobností vést? Ano může to vést k celkovém zborcení velmi křehkého a připusťme i stále křehčího - sociálního smíru v naší společnosti. To není hypotetický scénář, nýbrž velmi tvrdá realita od níž nejsme tak vzdáleni, jak to z některých arogancí čišících vystoupení koaličních poslanců, resp. z jednání celé pravicové koalice, která ignoruje i věcné opoziční připomínky, bezpochyby vyplývá.

A proto bych se ve svém vystoupení nyní vrátil k úsporným opatřením MPSV tak, jak jsou v jednotlivých souvisejících zákonech rozpracovány a zčásti též aplikovány.

Ano, není pochyb o tom, že je třeba nastolit pevný režim v úsporách všeho druhu, neboť zadlužování naší republiky je pochopitelně reálnou hrozbou pro další generace našich občanů. Ale rozpočtových úspor, respektive zlepšení vybalancování rozpočtových výdajů a výnosů,  lze docílit nejen bezhlavými škrty prostředků na sociální podpory všeho druhu, ale spíše kombinací sice důvodných škrtů, ale též dalšími omezeními a opatřeními. Mám na mysli  redukci zbytečných duplicit ve státní správě, omezení neustálé reorganizace fungujících prvků státní správy, jejich tak říkajíc  “rozlaďování“  již existujících zaběhnutých a funkčních úřadů  nebo progresivní zdanění nejvýše příjmových skupin. Jenom příkladmo uvedu poměrně nepochopitelný postup v oblasti již koalicí schválené koncentrace finančních úřadů, kdy při možném nárůstu nezaměstnanosti v době postupující finanční a hospodářské krize se okresní pobočky degradují na tzv. kontaktní místa s následným výrazným omezením počtu pracovníků a těžiště činosti FÚ má být nyní na krajských pobočkách a  na Generálním ředitelství v Praze. Je to snad příkladem přiblížení státní správy lidem – a to zrovna ve velmi choulostivém okruhu potřebné a bezpochyby nutné státní regulace zaměstnanosti? Jistě nikoli.

Posláním sociální demokracie bylo a vždy bude snažit se všemi dostupnými prostředky učinit život většiny občanů našeho státu z hlediska zajištění sociálních jistot alespoň snesitelný a pokud možno také spravedlivý z hlediska republikového přerozdělování zdrojů v oblasti sociální. Bohužel právě tento přístup pravicová koalice necitlivě odmítá aniž by byla o této problematice ochotna diskutovat. Ve svých důsledcích to může vést a patrně také povede k prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými, takže nejen že se můžeme pasivním přístupem k této problematice vědomě podílet na tomto stavu, ale také svojí laxností přispívat k definitivní ztrátě již výše zmíněného sociálního smíru. Jak začátky porušení takového smíru vypadá v praxi vidíme nyní aktuálně na různých místech světa, americký Wall Street nevyjímaje. Také proto ve svém vystoupení hodláme poukázat na některé – dle názoru sociální demokracie – nevhodně koncipované zákony, které Senát vrátil PS ČR k novému projednávání.

A nyní k úsporným opatřením navrženým MPSV.

Změny v zákoně o nemocenském pojištění

Návrh zákona byl předložen  v návaznosti na nález Ústavního soudu ČR sp.zn. ÚS 55/10, který byl vyhlášen  14. března 2011 a kterým se uplynutím dne 31.12.2011 ruší onen sporný zákon číslo 347/2010, kterým se mění  některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, a to z důvodu procedurálních pochybení při přijímání tohoto zákona. Podle tohoto nálezu Ústavního soudu, nebude-li do okamžiku nabytí účinnosti derogačního výroku tohoto nálezu přijata nová úprava, obživne dnem 1.ledna 2012 úprava obsažená v právním řádu přede dnem účinnosti zákona 347/2010, zrušeného tímto nálezem.

Vážení, podívejme se, o co v podstatných rysech v tomto zákoně jde. Podle mého soudu totiž jde o podstatnou redukci části sociálních jistot občanů a proto, a právě proto, by tento zákon měl být zásadně přepracován, neboť nejde jen o trapné pochybení při jeho schvalování, jak rozhodl Ústavní soud, nýbrž i o jeho věcnou proti sociální náplň obsahovou.

*     Rozhodně je třeba odmítnout návrh v tom směru, že dle úprav zákona o nemocenském pojištění má být placeno nemocenské až od 22. dne trvání pracovní neschopnosti – tedy aby zaměstnavatelé platili nemocenské po dobu prvních 3 týdnů pracovní neschopnosti. Požadujeme vrácení úpravy nemocenského již od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti, neboť návrh zákona přesunuje na tíži zaměstnavatelů další finanční  povinnost, takže v některých případech - zejména u malých podniků - způsobuje, nebo může způsobit, zásadní porušení finanční rovnováhy ono známé cash-flow, neboť při onemocnění většího počtu pracovníků, např. v době epidemie, přichází tyto podniky o stabilní výrobní výkonnost a navíc je to stojí další finanční prostředky na nemocenském až na dobu 22 dní.  Že by to tyto drobné podniky vedlo právě k soustavnému provádění kontrol dodržování léčebného režimu a tím k odhalování případů tzv. „zdravých nemocných“ je iluzorní, neboť tyto podniky k tomu nejsou uzpůsobeny, nemají totiž ani potřebný kontrolní aparát, ani kontrolou pověřeného pracovníka. Jedná se tedy o opatření, které sice může státní pokladně ulehčit  o 1,8 mld. Kč a právě o tyto prostředky připraví podnikatele - zejména drobné a střední, kteří dosud jsou a měli by i pro budoucno být motorem ekonomiky státu.

*    Při současné situaci zvyšování ceny energií všeho druhu, ceny léků, nákladů na pobyt v nemocnici atd. atd. …. se jeví jako zcela asociální opatření ponechat sazbu nemocenského trvale na 60 % denního vyměřovacího základu, když  až do prosince 2009 byla procentní výše odstupňována podle délky trvání pracovní neschopnosti. Takový postup je asociální  z hlediska druhu a závažnosti   jednotlivých onemocnění, neboť po uplynutí 30. dne  nemoci lze s vysokou pravděpodobností určit u většiny onemocnění jejich další průběh a tedy pro případ, že zřejmě půjde o vážnější a dlouhodobější onemocnění, bylo by správné  procento nemocenské z vyměřovacího základu po uplynutí této doby zvýšit tak, jak tomu bylo před rokem 2010 (66%  a 72 %).  Takový postup - tedy ponechání  nemocenského na úrovni 60% po celou dobu trvání pracovní neschopnosti - je zcela asociální i z pohledu  současného bleskového nárůstu úhrad za léky a lékařskou péči, jak jsme tomu svědky při pokračování málo ohleduplné  reformy zdravotnictví.

Změna v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení

*      Stále je pod veřejnou kritikou skutečnost, že podniky dosud fungující jako významní zaměstnavatelé  jsou zatěžovány nejrůznějšími druhy odvodů a daní. Významným  odvodem je též odvod pojistného na sociální zabezpečení pro zaměstnavatele, který je navrhován ve výši  25%, ačkoli podle právního stavu platného před přijetím zákona 347/2010  se mělo pojistné u zaměstnavatelů snížit na 24,1%. Navrhuji, aby toto snížení pojistného na SZ bylo promítnuto do projednávaného zákona v této výši 24,1%, což poněkud zlepší obtížnou situaci zaměstnavatelů, zejména existující při úhradě výplaty náhrady mzdy  zaměstnancům s důvodů dočasné pracovní neschopnosti (karantény) a to právě i pro dobu prvých tří týdnů, která je z hlediska objemu výplaty náhrad nejvýznamnější. Tento návrh – je-li bilance  výnosů a nákladů předložená předkladatele zákona správná, umožní  zaměstnavatelům bezpečnější krytí nákladů  na náhradu mzdy v případě zvýšené pracovní neschopnosti oproti průměru v případě výskytu epidemie atp. Připomínám, že podle právního stavu   p ř e d    přijetím zákona č. 347/2010 Sb. se od 1. ledna 2011 mělo u zaměstnavatelů snížit pojistné na 24,1%. Takovou sazbu, již dříve zákonem deklarovanou považujeme za přijatelnou, a proto by bylo nejen vhodné, ale krajně nutné, o této změně zákona jednat.

Změny v zákoníku práce

*    Jak již je shora uvedeno, navrhujeme zrušit zavedení přechodného prodloužení  období, v němž při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě nejsou pojištěnci zabezpečeni nemocenským z nemocenského pojištění, nýbrž po dobu 21 dní formou náhrady mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti. Jednalo by se o návrat k 15-ti dennímu období, kdy je zaměstnavatel povinen tyto náhrady poskytovat.

Změny v zákoně o státní sociální podpoře

*    Úsporná opatření MPSV dále v této oblasti počítají se zachováním omezení nároku na porodné jen na prvorodičky s nízkým příjmem v rodině. Jestliže totiž náleží porodné pouze prvorodičkám, jejichž rodina má příjem nižší než je celostátní průměrný příjem (tj. nižší než 2,4 násobek životního minima) a to ve výši 13.000,- Kč resp. 19.500,-Kč u dvojčat a vícerčat, je taková úprava rovněž asociální a jde přímo proti záměrům zamezit vymírání českého národa. Jestliže totiž Rusko, či Malajsie, popřípadě některé africké státy vedou diskuzi o tom, kde se narodil občan s označením číslovkou  pořadí 7 miliard, v České republice je situace odlišná a kdyby naši populaci nepodrželi vietnamští a romští obyvatelé, ještě rychleji bychom směřovali k vymření celého národa. Do tohoto scénáře velmi vtipně zapadá též v podstatně likvidace porodného u druhorodiček a vícerodiček. Se zachováním stávající právní úpravy proto nemůžeme souhlasit.

Změny v zákoně o zaměstnanosti

*   Opatření MPSV dále  původně potvrdila zachování právní úpravy ve smyslu větší regulace činnosti agentur práce, rozšíření důvodů pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání  a zavedení povinného pojištění agentur.

Ale věci se mají nyní    j i n a k.   Senát  13.10.2011 zamítl – podle mého názoru oprávněně -  návrh zákona o zaměstnanosti. Zákon se dlouze projednával, ale z tohoto projednávání nakonec zřetelně vyplynulo, že ze strany ČSSD nejde o kritiku tohoto zákona za každou cenu. Tento zákon mimo jiné směřuje k    p o d p o ř e     privatizace zprostředkování práce.Ty budou získávat za každého uchazeče  5.000,- Kč a za jeho umístění 1.250,-Kč. Domnívám se, že takové zprostředkovatelny práce se nebudou těšit důvěře občanů a v důsledku toho část nezaměstnaných občanů se raději spolehne na tzv. „švarcsystém“, již nyní existující, což nakonec směřuje k šedé ekonomice, menšímu výběru daní a odvodů. Při této příležitosti jenom namátkou lze vzpomenout na skandální případy soukromých zprostředkovatelen práce naši občanů v zahraničí. Kolega Škromach označil tento zákon za „zákon buzerační“. Já nejsem přítelem používání silných výrazů, nemohu se však ztotožnit s navrženými řešeními dalších okruhů, které zákon řeší,  a to například s tím, že podporu v nezaměstnanosti získají lidé, pokud odpracovali  rok za  poslední   d v a   roky, nikoli za   t ř i    roky, jako tomu bylo dosud. Též za problematické lze považovat zapojení do systému evidence nezaměstnaných lidí, kteří pracují při studiu a platí pojistné. Nepochybně v rozporu s Listinou základních práv a svobod  je také ustanovení zákona, podle něhož je povinné, aby uchazeč o zaměstnání po dvou měsících po registraci na úřadu práce přijal nabídku pracovat ve veřejných službách v rozsahu až 20 hodin týdně a pokud by tuto práci odmítl bez vážných důvodů, bude z evidence uchazečů o práci vyřazen. Takové ustanovení popírá volné rozhodování člověka a proto bude ČSSD  předložen tento zákon, pokud by byl v konečné verzi schválen, k rozhodnutí Ústavnímu soudu ČR.  Jak je patrno z výše uvedeného, nejde tedy MSPV skutečně  o  zásadní zásahy do zprostředkovatelen práce a jejich důslednou kontrolu, spíše jde o jejich podporu v rozporu s tím, co bylo řečeno výše.

Z á v ě r

Jestliže tedy stojíme před citací důvodové zprávy a kapitolou „Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky“ , pak jsme jistě v rozpacích, když  je tvrzeno, že návrh zákona je v souladu  s ústavním pořádkem ČR a ostatními obecně závaznými předpisy.

Podle článku 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mají občané  m.j. právo na přiměřené hmotné zabezpečení  při nezpůsobilosti k práci. Jsou však restriktivní opatření právě v oblastech výše zmíněných   p ř i m ě ř e n á    či nikoli? Podle našeho soudu nejsou přiměřená, protože za současného nákladového a cenového kolotoče, kdy spirála nákladů se prudce šplhá nahoru, uzákonit a realizovat výše uvedená opatření směrem snížení vyplácení prostředků v nemoci či v mateřství mají duplexní efekt. Povedou velmi rychle k výraznému snížení životní úrovně většiny obyvatel a u těch nejchudších a nemocných, postižených osob a důchodců pak v podstatě  k úplnému ožebračení. To by neměl sociální stát připustit. Mé hluboké přesvědčení je, že stát dosud vynakládá velmi problematické náklady, jejichž omezením by bylo možno docílit tytéž – ne-li větší - úspory ve státním rozpočtu. A zde nemám na mysli jen náklady například na armádu, ale též na stálé reorganizace některých úřadů státní správy a například i nevhodné zásahy do regulace výběrů daní, jejichž miliardové nedoplatky nás zatěžují všechny.

Děkuji za pozornost.