Naši vojáci odvádějí v Afghánistánu skvělou práci. Česká veřejnost to ignoruje

28. října 2011

Dovolím si polemiku na současný názor nejen naší veřejnosti, ale i politiků, na stav v　armádě ČR. Pominu "průšvihy", které naši armádu zdobí ve věci výběrových řízení a veřejných zakázkách. To se však především týká ministerstva obrany a jeho úředníků, kteří tyto zakázky zajišťují. Já se však chci v　tomto příspěvku věnovat spíše našim vojákům na zahraničních misích. Vážím si jejich odvahy, vážím si jejich profesionality. Neříkám to jen proto, že v　Afghanistánu je také moje dcera Věra, která v　hodnosti majora velí protichemické jednotce. Ostatně činnost našich vojáku velmi dobře vystihuje článek uveřejněný v　REFLEXU od Viliama Bucherta. Článek je umístěn na adrese: 

www.reflex.cz/clanek/zpravy/43577/nasi-vojaci-odvadeji-v-afghanistanu-skvelou-praci-ceska-verejnost-to-ignoruje.html

Autor vystihuje současný stav pohledu společnosti na činnost našich vojáků v　zahraničních misích. Krátce cituji: "Našich vojáků si zde jak místní lidé, tak americké velení celé operace velmi váží. Jsou výborně vycvičení, spolehliví a v profesionalitě se vyrovnají i elitním vojákům světa. Měli bychom být na ně pyšní. U nás doma ale mnoho lidí jejich práci nemístně bagatelizuje. Přitom nás skvěle reprezentují," řekl mi před několika týdny ve východoafghánském Džalálábádu ministr obrany Alexandr Vondra.

Mnohdy ani nerozumějí nejčastější výtce české veřejnosti: "Vždyť to dělají za peníze, ať nefňukají." "Vůbec nefňukáme, ale někteří lidé si neuvědomují, v jakých podmínkách se v Afghánistánu pohybujeme." Jaká je tedy realita?

Před lety se alespoň zdálo, že právě válka v Afghánistánu by mohla pomocí misí české armádě vrátit její ztracenou prestiž. Zcela paradoxně se to skutečně podařilo. Ale pouze v zahraničí, ne v České republice. "Vaši vojáci jsou vynikajícími spojenci a perfektními profesionály. Vysoce oceňujeme jejich schopnosti," řekl před několika týdny českým novinářům v Kábulu americký čtyřhvězdičkový generál, osmapadesátiletý John R. Allen. Ten je velitelem spojeneckých sil ISAF (International Security Assistance Force) v Afghánistánu.

Jak ale o něčem podobném přesvědčit i Čechy? Co by ještě naši vojáci museli udělat, aby se to projevilo i doma? Co by musela ještě udělat například Věra Neubauerová, která je jednou z největších odbornic na rozpoznávání antraxu a jiných jedovatých látek? Učí to nejenom spojenecké vojáky, ale i místní Afghánce. Zajímá to však někoho v její vlasti?

Tolik citace z　uvedeného článku. Změníme opravdu pohled na naše vojáky v　zahraničí?